14. kapitola - Přípravy!! Ale na co??

Nervózně jsem těkala z jedné osoby na druhou. Všichni měli nasazené masky tipu Nevím, mám ji zvednout nebo ne??. Byla jsem čím dál tím víc nervóznější. Můj strach nabýval na intenzitě. Doufala jsem, že mi má druhá rodina pomůže. Ale pořád se k mé ruce nikdo nepřidal. Všechno je ztracené. Výraz na mé tváři posmutněl. Sama nemám šanci. Má naděje pomalu, ale jistě vyhasíná. Sklopila jsem hlavu a šla radši pryč. Udělala jsem sotva dva kroky, když v tom mě někdo uchopil za ruku. Otočila jsem se. Ztrhaný výraz v Carmenině obličeji svědčil o tom, že neví, co má dělat. Bylo mi jí líto. A nejen jí. Všech. Edwarda, Alice, Emmetta, Carlislea, Esmé, Rosalie, Jaspera, dokonce i sebe jsem litovala. Ne, sebe jsem nelitovala. Sebou jsem byla znechucena. Tak dlouho mi trvalo, než jsem na to přišla. A jak se nakonec zachovám?? Zbaběle. Jak typické.

„Bello, kam si myslíš, že jdeš??“ Spustila Carmen. Sice byla posmutnělá, ale můj čin se jí očividně nelíbil. Pokusila jsem se o úsměv. Jenomže jí to akorát víc nabrousilo. „Tak hele, přišla si sem, abychom ti pomohli. A co uděláš ty?? Utečeš. Copak tě nemůžeme trošku poškádlit??“ Aha, takže to bylo jen připravené?? No tak to se jim povedlo. Naštvaně jsem se po nich podívala. Všem cukaly koutky. Kate to už nevydržela a hodila po mně další sněhovou kouli. „Hééééj!!“ Zakřičela jsem na ní. Pusu roztáhla do velikého úsměvu. Přitom dělala jako by se nic nestalo. Tohle jí jednou oplatím.

„Bells, i my jsme pořádně nakvašený na ty zmetky. Nenecháme tě v tom. Neboj se.“ Tanya mi obmotala ruku kolem ramen a chlácholivě mě po něm poklepávala. Vzpomněla jsem si na to, co se stalo před 3 roky na louce. Caius jim chladně zavraždil sestru. Pamatuju si až moc dobře, jak nás to málem stálo životy.

„Pěkně jim prořídnou řady.“ Promnula si ruce Kate. Kéž by měla pravdu. Bohužel já mám malinko jiný názor. Nebo spíš tušení. Nebudou to zrovna oni, komu ty řady prořídnou. Budu radši, když osvobodím svou rodinu.

„Nejdříve by chtělo něco umět, až pak budeme jednat. Tudíž pojďte trénovat. Bello, pokud si správně pamatuji, ty dokážeš svůj štít napnout a pokrýt jím jak sebe, tak i nás. Myslíš, že by si zvládla i ochránit zbytek Cullenů??“ Eleazarova otázka mě docela zarazila. „Tím si nejsem tak jistá. Pokud by stáli blízko, tak snad ano.“ Na chvíli se zamyslel. Zřejmě přemýšlel, jak to všechno udělat. „Kdyby se ti to povedlo Bello, tak by vše bylo snadnější. Pokud mne omluvíte, půjdu naplánovat cestu i případný boj. Poroučím se dámy.“ Super, takže abych opět začala trénovat. Doufám, že se na mě Kate vyřádí. Teda, na mě úplně ne, ale to je malý detail.

„Mám nápad. Carmen, ty jdi ke kraji lesa. A ty Tanyo o kousek blíž. Já budu stát u dveří a Bella půjde ke Carmen. Já se pokusím na Tanyu zaútočit.“ Vykulila jsem nevěřícně oči. Proč bude Kate na Tanyu útočit?? „Sestřičko, ale dej mi menší ránu. Nerada bych přišla k úhoně.“ Zazubila se Tanya. Otočila jsem se a vydala se k lesu. Pomalu mi docházelo, proč bude madam elektřina útočit. Bohužel mě sužuje strach. Co když se mi to nepovede?? Co když neroztáhnu svůj ochranný štít do správné délky?? Co když kvůli mé neschopnosti přijdou ostatní o možnost spokojené věčnosti?? Už jednou kvůli mně zemřela osoba. Ano, byla to Irina. Kateina a Tanyina sestra. Ta, která nás udala Volturiům. Neměla bych ji bránit, jenomže nevěděla, co je Renesmé zač. Mé sluníčko. Jak moc se mi po ní stýská. Dost Bello!! Teď na to nemysli. Soustřeď se. Musí se ti to povést.

„ Bells, jsi připravená??“ Nervózně jsem přikývla. Kate natáhla ruka a pomalým pohybem se přibližovala k Tanye. Zavřela jsem oči. Snažila jsem se roztáhnout svůj štít. Cítila jsem nepříjemný tlak. Má jediná obrana měnila svou velikost. Rostla. Pomalu se táhla po trávě a hledala osobu, kterou měla zahalit. Bohužel stála daleko. Přimkla jsem víc oči. Přišlo mi, že kdybych je otevřela, štít by se zmenšil a znovu by chránil jen mě. Ještě 3,5 metru mi chybělo k pokrytí Tanyi. Jakmile jsem spatřila, že Kateina ruka se přibližuje, má obrana se smrskla. „Auuu. Říkala jsem si, aby si mi nedala takovou ránu.“ Tanya a se skácela k zemi. Já to nedokázala. Sklopila jsem hlavu a vydala se ostatními. Carmen mě objala. „Nic si z toho nedělej. Věřím, že to dokážeš Bello.“ Usmála jsem se na ni. „No, tak to se ti nepovedlo. Budeš muset stát blíž. Sestřičko, seber se. Musíme pokračovat. Carmen?? Ty se postav na mé místo. A ty Bello, se snaž.“ Bože, tý se to snadno řekne. Radši jsem znovu zavřela oči. Musím se soustředit. Prostě musím. Všechny nezbytné myšlenky jsem zahnala pryč. Jen jediná mi zůstala v hlavě. Tanya. Štít roztáhnu. Pokryju ji. Vím to. Pomalu jsem ho roztahovala. Na zemi se linula neviditelná guma. Kousek po kousku zakrývala každičké stéblo, všechno co jí přišlo do cesty. Nevěděla jsem, kde přesně Můj cíl stojí, ale domněnku jsem měla. Plus mínus mi zbývaly asi 2 metry. Štít se neustále natahoval. Ještě metr a bude v bezpečí. Najednou jsem uslyšela další výkřik. Kate se znovu dotkla své sestry. Já ji musím zahalit. Opatrně jsem otevřela oči. Zůstala jsem koukat. Já to dokázala. Tanya se usmívala a už vůbec na ni nebylo poznat, že před chvílí dostala elektrickou ránu. Ale nebyla sama, kdo se usmíval. I Carmen s Kate se smály. „Bells, ty jsi jednička. Podívej se. Zvládla si to. Vítězství máme v kapse. Že mám pravdu Eleazare??“ Zvedla jsem oči. Z okna nás pozoroval Eleazar. Jeho výraz ve tváři byl zvláštní. Překvapený a zároveň zklamaný. Udělala jsem něco špatně??

„Kate, vím, že máš radost. Ale tohle je jenom začátek. Na krátkou vzdálenost by to měla Bella zvládnout. O tom jsem nepochyboval. Jenomže naše vegetariánská rodina nemusí být tak blízko, jako stála Tanya. Budeme muset ještě hodně trénovat. Málem bych zapomněl. Letadlo nám letí za dva dny. Odlétáme v osm hodin večer. Auta necháme tady. Poběžíme. Čili nejpozději v sedm budeme muset vyrazit. A teď půjdeme cvičit.“ Jakmile dokončil Eleazar svůj monolog, ve vteřině stál u nás. Znamení pro mě. Tyto dva dny budou velice náročné. Doufám, že je přežiju bez újmy.

Dny plynuly jako voda. Dneska odlétáme a já stále nedokážu plně pokrýt všechny. Vždycky jednoho z Denaliů Kate zasáhne. A já jsem čím dál víc unavená. Sice upíři nemůžou být unavení, ale mě to vyčerpává. Nikdy jsem svůj štít takhle nepoužívala. Vždycky jen, když to bylo potřeba. Ale teď?? Posledních 48 hodin nedělám nic jiného. Byli jsme i na lovu. Jako bych Kate neznala. Když jsem zrovna skolila druhou pumu, uslyšela jsem výkřik. Ani jsem ji nestihla plně vysát. Její mršinu jsem nechala ležet a utíkala za zdrojem onoho poplachu. Jakmile jsem dorazila na místo, spatřila jsem Carmen. Její oči byli prázdné. Nad ní se skláněla vysmátá Kate a vyčkávala na mou reakci. Toto a jiné učení mě dohánělo k šílenství. Samozřejmě jsem Carmen pomohla. Jenomže Kate byla jiného názoru. „Bello, Bello, Bello. Kdyby upír „umíral“ a ty by si byla jeho jediná šance, tak by stoprocentně zahynul. I šnek by byl rychlejší než ty. Takhle ty svině neporazíme,“ odplivla si. Ano, tohle ona dělala. Jakmile mluvila o Volturiových, musela si prostě odplivnout. Nechutnej zvyk.

„Takže, Bello. Toto je naše poslední zkouška. Za celou dobu si to zvládla jen pětkrát, což není mnohokrát. Doufám, že teď se ti to povede. Zavři oči a vyčkávej. Rozmístím děvčata a ty je budeš muset pokrýt. Budeš mít jen 1 minutu. Snaž se zahalit všechny, včetně mě. Bude to probíhat jako vždy. Kate počká půl minuty. Ty mezitím pokryješ Tanyu a Carmen. Mě si nechej na konec. Až si budeš jistá, že máš vše pod kontrolou a že tvůj štít je dostatečně pevný, roztáhneš ho.“ Eleazar vyčkával, jestli jsem vše pochopila. Na znamení jsem přikývla. Potom se otočil na Kate. Něco nesmyslného jí začal vyprávět. Sice jsem nechápala, i přesto jsem se soustředila na jejich rozhovor. Měla bych se spíš zaměřit na sebe svou schopnost. Jenomže tohle bylo pro mě zajímavější.

„Kate, jakmile začne baseballový zápas, ty budeš nahrávat celý záznam. Rád bych si ho poté pustil. Možná si i někdy vsadím. Nejdříve na jeden tým abych zmátl mého protihráče a pak na druhý. Tím vyhraji. Chápeš??“ Tak jestli tohle Kate pochopila, tak smekám. Já jsem z toho jelen. Hmm, toho bych si dala. Rychle jsem zatřepala hlavou, abych zahnala tuto myšlenku. Musím se zaměřit na něco jiného. Musím to zvládnout. Podívala jsem se na Kate a ta přikývla. Měli by mi tu něco vysvětlit. A to co možná nejdřív.

„Všichni připraveni??“ Usmála jsem se. To bylo znamení, že ano. Kate, Carmen a Tanya mě napodobily. Akorát Kate se zazubila. Tuto situaci si plně užívala. Kterému upírovi se poštěstí, aby mohl „ubližovat“ pro dobrou věc?? Bohužel pro nás, Volturiovy to jako zábavu berou, my ne.

„Bello, je to na tobě.“ Otevřela jsem oči. Rozhlédla jsem se, ale Kate jsem neviděla. Nechápala jsem. Vždycky tu byla. Že by opravdu šla nahrát ten zápas?? „Bells, pomóóóc…“ Zatřepala jsem hlavou a málem mi klesla brada. Kate se dotýkala Carmen. Jak jsem jí jen mohla přehlídnout?? Znovu jsem zavřela oči. Mé myšlenky se soustředily na jednu jedinou věc. Na můj zatracený štít, který nejde roztáhnout. Má mysl s ním prováděla souboj. Byl velice vyrovnaný. „Bello, tak dělej!!“ Tentokrát to byla Tanya. Musím si pospíšit. Snažila jsem se ho natáhnout. Nakonec se mi to přece jenom podařilo. Pro mou smůlu to šlo velice pomalu. Neochotně se napínal do všech stran. Nejblíže byl Eleazar. Jenomže mi nařídil nejdříve ochránit holky. Proč se postavil mně nejblíže. Má to být snad nějaká zkouška?? Věděla jsem, že Carmen trpí, ale byla moc daleko. I přes podmínky kladené na postup mého počínání, jsem je porušila. Štít jsem roztahovala, seč mi síly stačily. Ještě půl metru a Eleazar je v bezpečí. Tak a je to. Pokryla jsem ho. Teď je na řadě Tanya. Ta stála sotva 5 metrů od Eleazara. Svědomí ve mně hlodalo. Možná jsem přece jenom měla nejdříve pokrýt Carmen. Když si Kate všimla, že jsem tak ještě neučinila, rozeběhla se ke své sestře. Její úsměv se roztahoval čím dál tím víc. Věděla, že jsem neuposlechla „rozkazy“. Jenomže teď jsem měla jiný úkol. Zachránit Tanyu. Přece kvůli mým hypotézám nedostane šok. Upřela jsem oči na cíl. Zbývalo několik metrů. Kate už u ní stála a natahovala ruku. Já se snažila urychlit mou schopnost. Ale nedařilo se. Najednou na mě dolehla jakási únava. Nesměla jsem se tak snadno vzdát. Zbývalo několik vteřin a Tanya by byla bývala na zemi. Jenomže já to uspíšila. Sotva jsem ji stihla zachránit od elektrické rány. V ten samý okamžik se jí dotkla i Kate. Já ale byla rychlejší. Naposledy jsem se usmála, a pak z ničeho nic upadla na zem. Uslyšela jsem dunivý zvuk, jak mé vyčerpané tělo dopadlo na sněhem pokrytou zem. Jsem příliš vyčerpaná na to, pokračovat. Netuším, jak dokážu zachránit své blízké. Jsem jen neschopný upír, který miluje svou dceru a manžela.

Něčí ruce mě vzaly do náručí a odnášely neznámo kam..