10. kapitola - Nečekaný telefonát

Vešla jsem do pokoje a uviděla svou dceru ležící na posteli. Byla schoulená do klubíčka. Vypadala tak zranitelně. Usedla jsem na postel a začala ji hladit po vlasech. Nejdříve dělala uraženou, ale za chvíli se uvelebila u mě na klíně.

„ Mami, ale já chci jet s tebou. Mám strach. Co když se ti něco stane?? Představa, že bych byla bez rodiny..“ nestihla dokončit větu. Zabořila svůj roztomilý kukuč na mou hruď a nechala svým pocitům volný průchod.

„ Zlatíčko, neboj se. Nic se mi nestane. Slibuji. Ani já bych si nedovedla představit svůj život bez tvého. Jenomže tě nemohu vystavit takovému nebezpečí. Kdyby se cokoliv stalo, Jacob tě ochrání. Jen musíš zůstat s ním. Já bych na tebe pozor dávat nemohla. A kdyby ano, nesoustředila bych se na jiné věci.“

„ Jako třeba na boj s Volturiovými??“ zeptala se Ness. Známka po strachu v jejím hlase byla zřejmá. Ani se jí nedivím..

„ Třeba..“ odpověděla jsem.

„ Mami, ty ale nemáš žádnou šanci vyhrát ten souboj. Vždyť seš sama proti několika stovkám zkušených upírů. Já tě prostě nepustím!! Samotnou ne!!“ a naštvaně odešla zpátky za Jacobem.

„ Děkuju ti za upřímnost..“ zavolala jsem na ni z ložnice.

„ Nemáš zač..“ odvětila mi a pak se zamyslela. „ A proč ti nemůže pomoct Jacob a zbytek smečky?? Vždyť už jednou nám pomohli proti tý královský rodině. Tak proč ne zas??“

„ Nessie, v tom je jeden podstatný rozdíl. Předtím sme byli na „vlastní půdě“ teď ale budu na jejich. Takže nemohu sebou přivést vlkodlaky. Není to vůči nim spravedlivé.“

„ A bylo snad spravedlivý unést naši rodinu?? Já bych řekla, že ne!! Oni snad můžou být nefér?? Sice sou ta královská rodina, ale to je všechno.“

„ Tohle jsou pouhé spekulace broučku. A ani nevíme, jak to přesně bylo. Sama si mi říkala, že tatínek to šel zjistit.“

„ To je sice možný, ale já prostě pojedu s tebou!! A basta!!“  A aby přidala na dramatičnosti, dupla si při tom nožkou o zem. Musela jsem se usmát. Jak roztomilé..

„ Nikam se mnou nepojedeš. Bude to moc nebezpečné. A ty jsi ještě dítě. Zůstaneš s Jakeem..To je moje poslední slovo..“ Renesmé se rozběhla za Jacobem. Ručkama mu šahala po obličeji. Pochopila jsem, že se mu snaží něco říct. Něco, co nesmím slyšet.

„ Bello..tak vezmi Ness sebou. Ona na sebe dá pozor. Uvidíš. Ani o ní neuslyšíš. Bude jako myška. Že jo??“ dořekl a podíval se směrem na Nessie. Ona přikývla. Přistoupila směrem k Jakeovi a chytla ho za ruku.

„ Řekla jsem ne. A za tím si stojím. Je to prostě moc nebezpečný.“ Věděla jsem, že na mě kujou nějaký pikle.. Ale nemám tušení jaký..

                Po hodinovém hádání a přemlouvání ze strany Nessie a Jacoba, to vypadalo, že se oba konečně vzdají. Ale opak byl pravdou. Renesmé po mně házela smutný psí oči. Bylo mi jasné, že se je naučila od Jakea, protože se k ní přidal. Ty dva se dlouho hledali, až se nakonec našli.

„ Tohle na mě neplatí. Takže si ty sví oči dělejte na někoho jiného..!!“ odpověděla jsem a šla jsem připravit pro Jacoba a Ness něco k jídlu.

„ Dobře vyhrála si..“ řekla zmučeně Nessie a práskla sebou na gauč. A tohle má zase od Emmetta. Bože, co jí to všichni učí.

„ Jacobe, Renesmé.. Pojďte ke stolu. Máte tu jídlo..“ Zavolala sem na ty dva do obývacího pokoje. Během několika vteřin se vlkodlačí přítel usadil a vyčkával na svůj příděl jídla. Bylo na něm vidět, že je hladový. Jakmile se přišourala i Ness, hodila po mně znechucený výraz ve smyslu tohle já jíst nebudu!!. Přesto si sedla a čekala až jim nandám na talíř. Připravila jsem těstoviny s houbovou omáčkou a kuřecím masem. Sice se mi po tom zápachu, teda vůni, zvedal žaludek, ale nemohlo to být tak špatný. Nejprve jsem nandala Nessie. Věděla jsem, že toho stejně moc nesní, takže dávat jí velkou porci bylo zbytečné. Budu muset poprosit Jakea, aby s ní pak zašel na lov. Přece jenom, to jí bude chutnat mnohem víc. Potom jsem dala jídlo i Jacobovi. Ten dostal mnohem víc než Ness. Dokonce i víc, než když jsem vařila pro Charlieho.

„ Tak jak vám to chutná??“ zeptala jsem se přívětivým tónem. Doufám, že nic nepoznají.

„ Je to vynikající Bells.“ odpověděl mi Jake. Bylo to na něm vidět. Měl boule až za ušima… Ness mlčela. Jen znechuceně polykala jedno sousto za druhým.

„ Víš co Ness?? Rozhodla jsem se, že budeš moct jet se mnou. Až dojíš, půjdeš si zabalit, ano??“ zvedla hlavu od talíře a okamžitě se začala culit. Myslela si, že vyhrála. Bohužel pro ni, vítězství bude na její straně jen chvíli.

„ Mami, to myslíš vážně?? Já pojedu s tebou?? Samozřejmě, že si půjdu zabalit.“ usmála se na nás vítězoslavným úsměvem a rychle do sebe naházela poslední sousta. Poté odběhla do ložnice a začala balit.

„ Bello, to myslíš vážně?? Ty jí nakonec vezmeš sebou?? No já čumím..“ A opravdu. Vyvalil na mě své hnědé oči a při tom otevřel i pusu. Uchichtla jsem se nad jeho výrazem.

„ Ne ty blázínku. Chtěla bych tě právě o něco poprosit. Mohli byste být u vás?? Přece jenom, bude lepší, když ji ohlídáte všichni.“

„ No jasně, že to nebude vadit. Ale co Ness??“

„ Chvilku bude vyvádět. Pak jí to přejde. Jen jí nesmíš nic říct. Vše se dozví v pravou chvíli. Přísahám.“

                „ Jacobe?? Mohl by si ty dva kufry donést do auta?? Klíčky jsou na stole. Můžeš rovnou počkat venku.“ zavolala jsem na něj z recepce. Nessie stála u mě a pozorovala paní za pultem, jak vyřizuje platbu za náš pokoj. Jakmile bylo všechno zaplaceno a klíče od pokoje předány, my mohli konečně vyjet směr Forks.

                Cesta ubíhala vcelku rychle a bez obtíží. Renesmé s Jacobem v zadu spali a já mohla v klidu přemýšlet. Měla jsem tolik věcí na přemýšlení. Musím vymyslet tolik věcí týkajících se pomoci od přátel. Snad mi pomůžou…

Když jsme se přejeli hranice státu Washington, ti dva ospalci se začali probouzet. Jako první se vzbudila Ness. Dala mi pusu na tvář a uvelebila se v sedadle. Zatímco Jake ještě spal, pozorovala okolní krajinu. Lépe řečeno šmouhy, které zanechávala má rychlá jízda.

Po dvou a půl hodinách se vzbudil i Jacob. Rozhodla jsem se tedy, že jim zastavím v nějakém menším motorestu. Museli být celí rozlámaní z té cesty. A jak znám Jakea i hladoví.

Jakmile jsme vešli dovnitř. Servírka nás usadila ke stolu. Jacob si objednal smažená vajíčka a opečený toast a Ness palačinku.

„ Slečno, vy si nic nedáte??“ zeptala se udiveně servírka.

„ Mně postačí jen voda, děkuji.“ odpověděla jsem ji zdvořile. Přesně tak, jak to dělával Edward. Stejně ji pít nebudu, ale nechci na nás strhávat větší pozornost.

Když všichni dojedli a já zaplatila, mohli jsme vyrazit na cestu. Do Forks už to bylo jen 98 mil, takže za 2. až 3. hodiny bychom tam měli být.

Vítejte ve Forks hlásala jedna tabule. Renesmé se sice trochu divila, co tu děláme, ale po chvíli jí došlo, že zřejmě odvážíme Jakea. Proto se ani nevyptávala.

Jakmile jsme dorazili do rezervace La Push, Jacob znervózněl. Měla jsem pár pochybností, jestli to smečce nebude vadit nebo jestli je nervózní z toho, že Ness stále nic neví, ale snažila jsem se na to nemyslet.

Když Jacob otevřel kufr od auta a vyndal Nessiinu tašku, má šťouchalka nechápala. Věděla jsem, že jí to budu muset nějak šetrně vysvětlit. Snad neztropí nějakou scénu.

 „ Mami, proč Jake vyndává mou tašku??“ zeptala se mě Ness přísně.

„ No víš zlatíčko. Bude lepší, když tu s Jacobem zůstaneš. Je to tu pro tebe bezpečnější.“

„ Ne mami, ty si mi to slíbila. Já chci jet s tebou. Prosííím. Budu hodná. Nic nevyvedu. Nebudu ti překážet. Jen mě nech jet s tebou. Mami, prosíííím.“ naléhala na mě Ness. Jak já jí nechci ublížit. Nerada ji vidím takhle utrápenou a zničenou. Ale musím být silná.

„ Beruško, já ti věřím. Vím, že by si byla hodná a nepřekážela mi. Jenomže to prostě nejde. Nesnesla bych to utrpení, kdyby se ti cokoliv stalo. Jen na to pomyslím a hned je mi smutno. Musíš tu zůstat.“

„ Ale co když se ti něco stane?? Co když o tebe přijdu?? Co bych si bez tebe počala??“ odpověděla mi smutným hlasem a rozeběhla se do mnou připravené náruče.

„ Slibuju ti, že se mi nic nestane. Dám na sebe pozor. A přísahám na všechno, co je mi svaté, že o mě nepřijdeš. Jacob se o tebe postará. Až bude po všem, přijedeme si s tatínkem pro tebe.“

„ Dobře. Budu čekat. Hlavně na sebe dej pozor.“ řekla a dala mi velikou pusu. Objala jsem ji a předala Jacobovi do náruče. Toho jsem též objala…

Jakmile jsme se rozloučili, nasedla jsem do auta a odjela domů. Musím najít Edwardův telefon. Ani ne za 10. minut jsem dorazila na naši louku. Rychlostí blesku jsem vlítla do chaloupky a začala jsem prohledávat. „ Musí tady někde být…“ povídala jsem si pro sebe.

Když jsem měla prohledaný celý dům, vydala jsem se tedy ještě ke Cullenům. Třeba tam najdu Aliciín nebo Rosiín mobil. Snad ty budou mít to hledané číslo.

Bohužel, ani tam jsem neměla štěstí. Rozeběhla jsem se zpátky na louku k autu. Nemohla jsem tomu uvěřit. Jediná naděje, kterou jsem měla, se mi vypařila jako pára nad hrncem. Proč musím mít takovou smůlu??

Nasedla jsem do auta a užuž jsem chtěla pustit rádio, když v tom upoutalo mou pozornost něco jiného. Malá stříbrná krabička. „Jasně, to je Edwardův mobil. Že mě to nenapadlo hned.“ zajásala jsem. Rychle jsem ho vzala a začala hledat ono číslo. Když jsem ho našla okamžitě jsem jej vytočila..

„ Halóóó?? Edwarde?? Stalo se něco??“ ozval se zvonivý hlas.

„ Tady je Bella, ne Edward. A ano, stalo..“ Nechtěla jsem být nepříjemná, ale nemám času na zbyt.

„ Bello, proč mi voláš z Edwardova telefonu??“

„ Potřebuji tvou, vlastně vaši pomoc Tanyo!!“