8. kapitola - Ukvapené rozhodnutí nebo ochrana rodiny???

Dny plynuly jako voda a já stále na nic nepřišla. Po každé, když jsem se Reneesme na něco zeptala, vždy jen kývala hlavou, že nic nepoví. Zkoušela jsem to na ní výhružkami, sliby, dokonce i úplatky, ale nic z toho, co jsem nabízela nepřijala. Připomínala mi tím sebe. Tvrdohlavost a paličatost zdědila zřejmě po mně.

„ Reneesme Cullenová, jestli mi okamžitě neřekneš, kdo uskutečnil ten zatracený plán, tak budeš mít veliký malér!!!“ Opět výhružka. Jsem už tak zoufalá, že nic lepšího neumím.

„ Mami, zkus to. Slibuju, že pokud to teď neuhodneš, řeknu ti, kdo je ten neznámej..“ Hmm.. Otázkou je, jestli mluví pravdu, potvůrka jedna malá.

„ Já, ale o nikom nevím. Řekla jsem už všechny, kteří by přicházeli v úvahu.“ Celé dva dny jsem přemýšlela, KDO je to. Vyjmenovala jsem snad všechny přátelé, jenomže NIKDO, zcela NIKDO to nebyl. Začínala jsem opravdu šílet.

„ Pořád si neřekla jednu osobu. Napovím ti.. Když srovnáš „tvůj“ plán s činem někomu tobě blízkýmu, musí ti dojít, co mají společného. Vím, že není lehké na to znova myslet. Ale neudělal to schválně. Jen nás chtěl ochránit..“ dořekla a bylo na ní vidět, že se cítí nešťastně.. Kéž by tu byl Edward a utěšil jí nějak. Ten jeho nepromyšlený nápad, přidat se k Volturiovým, byl úplně na nic. Počkat, počkat. O čem to Ness mluvila?? Vím, že není lehké na to znova myslet. Ale neudělal to schválně. Jen nás chtěl ochránit. Jaký ta slova mají význam?? Neudělal to schválně?? Bože, o kom to mluví??

Vrhla jsem zděšený výraz po Nessie. „ Ty jsi to celou dobu věděla a nic si mi neřekla?? Proč?? Víš jak jsem se celou dobu cítila??“ Omluvný výraz ve tváři mého dítěte mě sice trochu uklidnil, ale měla jsem takovou chuť začít křičet.

„ Mamííí, promiň, ale já to slíbila. Nesměla jsem ti nic říct. Věřil, že na to určitě přijdeš. Proto jsem ti nemohla nic říct. Jenomže když jsem uviděla jak se čím dál tím víc trápíš, musela jsem ti nějak pomoct.“ Je tak roztomilá, když je jí něco líto. Uvědomila jsem si, že být hrubá na mého andílka je naprosto hloupý čin. Měla bych se omlouvat já a ne ona. Dělala jen to, oč byla požádána. Spíš bych jí měla poděkovat. Sama bych na nic takového nepřišla.

„ Zlatíčko?? Omlouvat bych se měla já. Byla jsem na tebe příliš hrubá. Nezasloužila sis to. Chtěla jsem ti poděkovat za pomoc.“ a vlepila jsem ji obrovskou pusu na tvář. Najednou se jí oči zaleskly slzami a vrhla se mi kolem krku. Chvíli jsem ji konejšila a pobrukovala jí mou ukolébavku. Strašně se jí líbila. Edward měl v plánu složit ještě jednu – pro naši báječnou dceru. Měla se jmenovat Reneesme Bohužel se k tomu nedostal.

„ Mamko, už se na mě nezlobíš??“ zeptala se. Úplně mi vyrazila dech. Jak bych se mohla zlobit na jediné štěstí, které mě potkalo.

„ Miluju tě víc, než cokoliv jiného. Každý den se o tebe bojím. Může se ti cokoliv stát. Mohl by kdokoliv poznat, že nejsme normální lidé. Nedovedla bych si představit život bez tebe. Chápeš, co tím chci říct??“ Přikývla.

„ Takže se na mě nezlobíš.“ Vyplázla na mě jazyk a užuž měla v ruce polštář. Mlátila s ním všude možně. Málokdy trefila svůj cíl – čili mě.

Asi po hodině souboje začala zívat. To bylo znamení, že je unavená a já ji musím jít vykoupat, připravit večeři a dát ji spát. Hlad ani neměla, takže si zvala jen jablko. Poté, co ho zbaštila, šla se do koupelny umýt. Po 15. minutách strávených v koupelně si to namířila rovnou do postýlky. Pořádně jsem ji zachumlala do peřiny a dala ji pusu na čelo.

„ Dobrou noc zlatíčko. Přeju ti krásné sny.“ ospale se na mě podívala a během několika vteřin usnula. Po tak náročném dni jsem si šla sednout na pohovku. Přemýšlela jsem nad celým dnešním dnem. Ano, konečně jsem se dozvěděla, kdo je onen neznámý, který uskutečnil můj plán. Ale byla bych stokrát radši, kdybych to nevěděla. Proč zrovna on?? Vždyť mi už tolikrát dokázal, jak moc mě miluje. Už tolikrát mě ochránil – před Jamesem, před Victorií, před Volturiovými, dokonce i před bratrem. Copak toho nebylo málo?? Copak jsem si toho nezažila už dost?? Chtěla jsem žít šťastný a spokojený život se svým manželem a dcerou. A on uskuteční MŮJ plán beze mne. Kdybych mu teď mohla říct, jak mi chybí, třeba by se takhle nikdy nerozhodl. Ano, Edward, můj Edward, kterého nepopsatelně miluju, uskutečnil ten příšerný plán…

Už začínalo svítat. Každou chvíli by se měla probudit Nessie. Rozhodla jsem si připravit jí snídani. Sice bude protestovat, ale nakonec uzná, že je stejně lepší mi neodporovat.

„ Dobré ráno mami..“ pozdravila mě a šla si sednout k talíři s vajíčky. „Dneska jsi mi přichystala vajíčka?? Nemohla bych si dát něco jiného??“ Jakmile jsem po ní vrhla varovný obličej s chutí, nebo spíše nechutí se pustila do jídla.

Jakmile dosnídala, šla se oblíknout. Po 5. minutách se ke mně vrátila a zeptala se na něco, nad čím jsem vůbec neuvažovala. „ Mamko, půjdeme zachránit taťku a zbytek rodiny???“