7. kapitola - Plán

                Jakmile jsem po sobě uklidila nepořádek, vzbudila se Reneesme a dožadovala se nějaké lahůdky. Pravdou je, že jsme delší dobu nebyly na lovu. Proto nám výběr pokrmu dlouho netrval.

                Rozhodnuté jsme byly hned. Vyběhla jsem ven a namířila si to do nedalekého lesa. Ness se mi uvelebila na zádech, takže cesta ubíhala vcelku rychle. Bylo ráno, tudíž nás nemohl nikdo rušit. Všichni spěchali do práce, tím pádem by nikoho nenapadlo jít v tuhle hodinu do lesa – kromě houbařů..:-D

                Ani ne za 15 minut jsme dorazily na místo. Chvíli jsem pozorovala Ness a potom se nechala unášet instinkty. Přestože byla Nessie ještě mladá poloupírka, dokázala skolit mladého srnečka.

                Při zpáteční cestě se mě má dcera zeptala na něco, co ve mně vyvolalo dojem, že ví o něco víc než já.

                „ Mami, jaký byl vlastně ten tvůj plán?“ dořekla a lišácky se usmála.

                „ Můj plán? O čem to tu mluvíš?“ Nechápavý výra jí napověděl, že opravdu nevím, o čem to tu mluví. Ráda bych jí úsměv oplatila, jenomže do smíchu mi zrovna moc nebylo.

                „ No přece ten, kterej ste měli s tatínkem připravenej na tu zlou rodinu. Na tu, co odvedla tatínka. Řekneš mi ho, prosíííííím??? Smutně koukám..“ A opravdu, podívala se na mě se smutným výrazem v obličeji. Trochu mě to rozesmálo, ale nesměla jsem na sobě dát vědět, že je to směšné. Dokázala bych tím, že opět vyhrála. Dokonce mi připomněla Jacoba, který dělal úplně to samé, když něco potřeboval.

                „ Vážně ho chceš slyšet??“ Sotva jsem dokončila větu, Nessie už kývala hlavou.

                „ Dobře, ale není to nic světobornýho…“ Teď už stačí jen zvolit ta správná slova a můžu začít… „ Jak sis mohla všimnout, dědeček Carlisle, babička Esmé, tety Alice a Rose, strejdové Jasper a Emmett se bezdůvodně a nečekaně přidali k Volturivým. Nikomu nic neřekli. Mně i tvému tatínkovi to přišlo divný. Určitě by se z čista jasna takhle nerozhodli. Něco je k tomu muselo přimět. Měla jsem, vlastně pořád mám, nějaké teorie..“

                „ A jaký teorie??“ zeptala se nedočkavě Ness.

                „ Kdyby si mě to nechala doříct, tak by ses to dozvěděla..“ řekla jsem naoko naštvaně. Uchichtla jsem se a pokračovala dál. „Třeba se k nim opravdu chtěli přidat nebo si mysleli, že nás tím ochrání. Anebo měla Alice vizi, v níž viděla něco, co je k tomu činu dohnalo. Napadl mě tak plán, jak lze zjistit důvod jejich jednání. Nejdříve jsem měla jiná, ale musela jsem ho změnit, jelikož by nám to nijak nepomohlo. V rychlosti jsem Edwardovi plán sdělila, ale nestihla jsem mu říct úplně všechno..“ Jakmile jsem to dořekla Reneesme se mi uvelebila na klíně a pobízela mě, abych pokračovala.

                „ Takže jsem to vymyslela takhle.. Nejprve bychom se s nimi sešli – jako s Volturiovými. Popovídali si a pokud by nám nedovolili navštívit Cullenovi, čirou náhodou bychom se rozhodli, že se k nim přidáme..

                Poté bychom se dostali do jejich hradu, začalo by se prozkoumávat. Musel by se zjistit ten nejlepší možný čas, který by vyhovoval k útěku. Napadlo mě, třeba když by se měnila stráž nebo když by přišli „návštěvníci“. Samozřejmě je ještě plno jiných způsobů, jak uniknout. Teda doufám.

                Nevím, co přesně s námi Volturiovi budou dělat. Nebylo by vůbec na škodu, kdyby nás trochu vycvičili a zdokonalili. Přece jenom, nejsme v boji zrovna skvělí. Dobře, já nejsem v boji tak dobrá. Jsem vlastně úplný nemehlo..“ zamyslela jsem se, jak bych asi vypadala, když bych bojovala. Představa je to sice hezká, ale pochybuju, že by to dopadlo, tak jako v mých myšlenkách.

                „ Zpátky k plánu.. Když by nás, respektive mě, vycvičili a připravili, mohli bychom tyto zkušenosti využít k případnému boji, který by mohl nastat, kdyby se nám nevyvedlo uniknout. Bez něj by to samozřejmě bylo mnohem lepší. Vraždění se mi hnusí, i přesto, že se jedná zrovna o Volturiovy.

                Čím víc nad tím vším uvažuju, dochází mi, že bych stejně neměla šanci vyhrát v boji s Jane. Ona v tom umí chodit - já ne. Přece jenom jsem pouhý nováček..“ vzpomněla jsem si jak to bylo před 2 lety na louce. Měla jsem co dělat, abych ustála nepřetržité útoky od ní a Aleca. Nessie si všimla mého posmutnělého výrazu.

                „ Mamííí, vždyť ty by si jí porazila. Už jednou se ti to povedlo. Sice to nebyl opravdivý souboj, ale vyhrála si. A to je hlavní. Věřím, že by si dokázala vyhrát znova.“ Úplně mi vyrazila „dech“.

                „ Děkuju ti zlatíčko. Tvá slova mi zvedla sebevědomí.“ A opravdu. Cítila jsem se sebejistě. Ať si zkusí na mě zaútočit. Zvládla bych ji porazit. Teda doufám, že ano.

                „ Takže pokud ten plán chápu správně, tak bychom je měli pěkně napálit. Měli by si myslet, že nás získali, ale byla by to jenom lež.“

                „ Asi tak nějak. Jenomže se to nikdy neuskuteční. Sama bych je nezvládla přesvědčit. Na takové věci je tu tvůj otec.“

                „ Ty by si to určitě taky zvládla. A navíc, proč myslíš, že se ten plán nikdy neuskuteční?? Co když se už uskutečnil??“

                „ Cože?? Reneesme, jak přesně to myslíš?? Víš snad něco co já ne??“ řekla jsem poněkud příkře.

                „ Mamíí, zkus přemýšlet. Určitě na to přijdeš. Věřím ti!!“ odbyla mě. To bylo snad poprvé, co se takhle zachovala.

                „ Mladá dámo, budeš mi muset něco honem rychle vysvětlit nebo budeš mít veliký malér.. Určitě si umíš hravě představit, jaký ponese následky tvoje jednání..“

                „ Řeknu ti všechno, ale pod jednou podmínkou..“ Už zase vyjednává.. „ Musíš SAMA přijít na to, proč jsem řekla to, co jsem řekla. Ty na to přijdeš..“ Jak bych mohla na něco přijít?? A navíc, jak to, že se MŮJ plán už uskutečnil?? Já to nebyla. Tak kdo??