6. kapitola - Ach ta samota...

            Uběhlo několik týdnů a já stále neměla žádné informace o Cullenových, o mé rodině. Připomínalo mi to časy, když jsem byla ještě člověk. Jenže s jedním nepatrným rozdílem. Reneesme. Každý den se mě ptá: „ Kdy uvidíme tatínka??“ Vždycky odpovídám to samé: „ Zlatíčko, už brzy..“

Kdybych alespoň věděla, proč mi tohle udělal?? Copak jsem mu nestála ani za vysvětlení?? Tvrdil, jak mě a Ness miluje a nakonec udělá tohle?? Chápu, chtěl nás ochránit. To mu ale nedošlo, že tímto činem nám spíš ublíží??

 Cítím se tak sama. Samozřejmě úplně sama nejsem, mám Nessie. Jenomže to není ono… Z toku myšlenek mě vytrhla pokojová služba. Ano, bydlely jsme v hotelu, který jsme si pronajali hned poté, co jsme dorazili sem do Springfieldu.

„ Smím vstoupit??“ řekla mladá pokojská. Jakmile jsem přikývla, vešla dovnitř a dala se do práce. Za chvíli měla uklizena, tím pádem jsem mohla v klidu dál přemýšlet. Takto neustále probíhaly večery, vlastně celé dny, bez Edwarda. Snaha zachovat si chladnou hlavu, zvláště před Reneesme, byla velice obtížná. Tolik mi ho připomínala. Stačilo se na ni jen letmo podívat a hned mi bylo do breku - ještě štěstí, že upíři nemohou plakat. Přála jsem si, aby tu byl s námi. Vždy mně se vším pomáhal. Hlavně s Nessie. Pro roli otce se přímo narodil. Bohužel jsem teď na všechno sama.

Bez něj dny plynuly jako voda. Byl pryč 2 měsíce a já pořád nepřišla na jedinou možnou odpověď. Každou chvíli jsem nad tím přemýšlela. Proč jen se nedržel našeho plánu?? Takovou práci mi dalo ho vymyslet a natož zdokonalit. Ano, měl chyby. Přesto tu byla naděje na úspěch.

Ani jsem si nevšimla, že je už tak pozdě. Vykoupala jsem Ness, oblékla do pyžama a dala do postýlky. Musela být unavená, vždyť nespala 3 dny..!! Sice spánek tolik nepotřebovala, jenomže když to na ní přišlo, zasekla se a nikdo ji nedonutil, aby šla spát.

„ Mami, ty by ses akorát trápila. Takhle tu budu s tebou a alespoň přijdeš na jiný myšlenky.“ řekla mi dnes večer. Občas si říkám, kam na ty rozumy chodí.

„ Uděláme kompromis. Pustíme si nějaký film nebo pohádku a až skončí, půjdeš si lehnout. Souhlasíš??“ Mluvila jsem s ní jako by byla dospělá, bohužel pro mě tohle vždycky zabírá.

„ Dobře, ale vyberu já!!“ odvětila mi a užuž běžela vybírat. Měla jsem pár tipů, jejž si pustíme. Nakonec vyhrála pohádka o unesené princezně, kterou zachraňoval udatný princ. Tolik mi to připomínalo mě a Edwarda. Ty časy, kdy mě chránil před zlem byly sice pryč, jenomže mi připadá jako by se to stalo včera.

Z myšlenek mě vytrhlo pohlazení. Poté, co jsem se podívala tím směrem, spatřila jsem vyděšenou Reneesme, která nechápala můj posmutnělý výraz.

„ Mamííí..Taky se mi stýská, ale nesmíš myslet na to, co tatínek udělal. určitě by nic takového provedl, kdyby k tomu neměl patřičný důvod. Věř mi..“

„ Neměla bych čistě náhodou tohle říkat já?? zeptala jsem se. Musela jsem se začít smát. Pravdou je, že se směju poprvé od doby, kdy nás rodina opustila.

„ Měla, ale ty to potřebuješ slyšet – ne já..“ dořekla a začala se smát taky.

„ Ness, kam ty na ty rozumy chodíš??“

„ No od tety Alice. Ráda vás poslouchám, když si povídáte..“ řekla. Vzpomněla jsem si na naše rozhovory. Pokaždé naše hádky končívají vítězstvím Alice. Je prostě dobrá.

Poté, co film skončil, Nessie si šla lehnout a já ji uspat. Moc se jí nechtělo, ale nakonec i ona uznala, že je trochu unavená. Netrvalo dlouho a už spala. Byla vždycky tak roztomile zranitelná. Dokázala jsem se na ni dívat hodiny. Doufala jsem, že přijdu na jiné myšlenky. Bohužel se tomu tak nestalo. Opět má mysl zabloudila k Edwardovi. Jako by nic jiného k přemýšlení neexistovalo. Neustále nemohu přijít na rozřešení jeho činu. Je mi snad předurčeno, abych na to nepřišla?? Čím víc jsem nad tím uvažovala, tím menší jsem měla možnost rozluštit tyto zapeklité hádanky. Neustále jsem se v tom motala. V hlavě mi znělo tolik opakujících se otázek, až mi přišlo, že snad začínám bláznit.

Téměř celou noc jsem strávila nad řešením, ale odpověď, která by pasovala, jsem nenašla. Zbývala hodina do svítání, když jsem si už asi po stý přehrávala poslední rozhovor mezi mnou a Edwardem.

„ Bello, lásko, promiň mi.. Musím to udělat. Ty určitě přijdeš na to, proč jsem se takhle rozhodl. Opatruj sebe a naši malou Reneesme. Bude Tě potřebovat. Miluju vás!!!“ Naposledy mě zahltil polibkem plným vášně a pak nastoupil do auta a odjel s Volturiovými. Já, v náruči Ness, jsem zůstala stát. Nechápavě jsem se ohlédla za odjíždějícím autem a přimkla k sobě mou dceru. Doufala jsem, že se mi to jen zdá. On mě opravdu opustil?? ANO!!!

Nechápu, proč mi řekl právě tohle: Ty určitě přijdeš na to, proč jsem se takhle rozhodl. Jak bych mohla?? Nevidím lidem do hlavy jako někdo. Já NE!! Nenávidím ho za ten jeho ukvapený čin.

V zápalu boje jsem zničila dva polštáře. Ani nevím, kde se ta nenávist ve mně vzala. Měla bych se trochu uklidnit..